Škvařilovi | |
SICÍLIE 1998 Z cest po Sicílii |
|
Břehy Sicílie jsme poprvé
zahlédli 29. srpna a to ve čtyři hodiny ráno z parkoviště nad trajektovým
přístavem Villa San Giovani. Byla sice ještě tma, ale Messina svítila jak
vánoční stromek a po moři se couraly trajekty a jiné neidentifikovatelné plovoucí
objekty (USO - Unidentified Swiming Objects). Zahlédli jsme i mohutné konstrukce
stožárů elektrického vedení, které kdysi dodávalo potřebnou "šťávu"
z kontinentu na ostrov. Dnes už dráty zmizely, jednak má Sicílie vlastní zdroje,
jednak jsou na dně úžiny položeny kabely. Mezi sloupy je mesinská úžina nejužší
(asi 500 m). Sicílie s hlavním městem Palermem je jedním z dvaceti italských regionů, největší ostrov ve Středozemním moři a kolébka mafie. Po informacích o mafii jsem sice na internetu nepátral, ale po dvou týdnech pobytu na Sicílii jsme dospěli k názoru, že mafie se odstěhovala do USA (Cosa Nostra) a do postkomunistických států včetně ČR (krycí název dosaďte sami). |
|
Pohled vhodný na titulní stránku katalogu cestovní kanceláře. Toto je Castellammare del Golfo, poslední větší město asi 30 km před San Vitem (při cestě tam). Skutečně atraktivní pohled na krásy sicilského pobřeží. | |
Přístav v Trapani. Trapani
je hlavní město stejnojmenného sicilského regionu, který zabírá západní část
Sicílie a přilehlé ostrovy Favignana, Levanto a Marettimo, ležící na
dohled města. K provincii patří také ostrov Pantelleria, který leží
blíž k Africe než k Sicílii. Město jsme navštívili v rámci fakultativního celodenního výletu. Sympatické přímořské město s krásným parkem - netušil jsem, že může existovat fíkus, který má kmen pět metrů v průměru. |
|
Pohled na Trapani ze silnice
do Erice. Velice fascinující pohled, navíc v ten moment krásné počasí. Velikost a rozlišení tohoto snímku nedovolí zahlédnout i ostrovy na obzoru (na původní fotografii vidět jsou). Historická část města se nachází na úzkém poloostrově, který vybíhá vstříc ostrovům.Kromě obhlídky několika historických objektů jsme navštívili místní tržiště (s ohledem na velikost města asi jedno z mnohých), kde jsme odolali nabídkám různých mořských potvor. Proti hroznům a nektarinkám jsme neprotestovali. |
|
Vstupní brána do Erice.
Před ní parkoviště a několik telekomunikačních stožárů, které v tomto
prostředí působí jako pěst na oko. Erice je velice staré město, které leží ve výšce 751 m n. m. přímo nad Trapani. Město je obehnáno hradbami a pamatuje už fénickou civilizaci. Na tomto je patrná krásná dlažba, kterou je vydlážděna většina místních ulic. Město má převážnou část opravdu historických budov, novější stavbu zde prakticky nenajdete. |
|
Nejstarší a největší
chrám ve městě - La Madrice di Erice. Stavba pochází ze 14 století, vnějšek
je původní, ale vnitřek byl zajímavě rekonstruován v 19 století. Nezvyklá je
štuková výzdoba klenby, která je krásná, ale k vnější fasádě se jaksi
nehodí. Vlevo je vidět kousek zdiva přilehlé věže, ale tu jsem neměl šanci dostat do objektivu. Zajímavých objektů je ve městě mnoho, ale díky úzkým a křivolakým uličkám a 50 mm objektivu se zorným úhlem 46° jsem neměl žádnou šanci. |
|
Místní hrad a výborná
rozhlídka do širokého kraje. Je zde vidět (při pěkném počasí) větší část
regionu Trapani, včetně mysu Lo Capo, který je odsud dobrých 20 km vzdušnou čarou.
V inkriminované době se však pokazilo počasí. I když okolo svítilo slunce, na
Erice seděl mrak, který dělal z okolní krajiny flekaté maskáče a zhoršoval
světelné podmínky pro atraktivní panoramatické snímky. Ty které jsem dělal,
opravdu za moc nestály. Pěkné na koukání, mizerné na fotografování. |
|
Santo Stefano di Camastra
- ráj pro milovníky keramiky pohladí i nespecializovaného návštěvníka.
V tomto městě, které leží na staré silnici podél pobřeží mezi Palermem a
Messinou (už v regionu Messina) jsme se na kratký čas zastavili na zpáteční
cestě. Město je pozoruhodné množstvím keramických dílen a obchodů, které jsou
snad v každém druhém domě. Keramika všeho druhu, od uměleckých historických
skvostů za miliony (lir) až po téměř kýčové výtvory za pár šupů (každopádně
však vkusnější než běžný sortiment v našich obchodech). Měli jsme nutkání si něco koupit na památku i pro potěchu oka, ale právě obrovská nabídka a málo času nám nedovolili koupit nic. Snad příště. |
|
Pohled z horní paluby
trajektu na mesinskou úžinu a kontinentální Evropu. Tydy už bylo počasí mizerné,
pršet začalo vlastně už v Santo Stefano di Camastra, takže příležitostí a chuti
k fotografování bylo poskrovnu. Plavba trajektem trvá asi 30 minut včetně přistávacích manévrů. Trajektů je zde tolik, že přestože byla rušná sobota, nemuseli jsme vůbec čekat. Náš průvodce tvrdil, že přes úžinu nelze postavit most, protože úžinou prochází kontinentální zlom, který se projevuje pohybem ostrova vůči pevnině, což je pro stavbu mostů neřešitelný problém. Před dovolenou jsem však v médiích (v rádiu nebo v televizi - už nevím) zaslechl zprávu, že italská vláda schválila projekt výstavby mostu přes mesinskou úžinu. Zřejmě se problém podařilo vyřešit - asi teleskopický nebo gumový most. Mafie (pokud zde ještě je), má o čem přemýšlet - stavební aktivity byly vždy jejich doména (viz seriál Chobotnice I. - X. a podobné). |
|
Poznatky: Sicílie je krásná země Kdybych se zde usadil, určitě byl zde neprodával sekačky na trávu, trávy je zde poskrovnu i na udržovaných pozemcích. Dana, jako sympatizanta ekologických aktivit, dráždily pohledy na enormní množství lomů. Těžba a zpracování kamene a stavebních hmot je zřejmě hlavní zdroj místní obživy. Přestože Sicílie (alespoň část, ve které jsme se pohybovali) je očividně kamenitá (kam se na ni hrabe Vysočina nebo Valašsko),je zde úrodná země. Před naším příjezdem dlouho nepršelo, teploty byly trvale nad 30 °C, a přesto na udržovaných pozemcích se zdála půda, do červena zabarvená, kyprá a vlahá. Asi si bere vláhu ze vzduchu. Silnice a dálnice. |
|
Florencie
| Řím | Cesty po Sicílii | San Vito Lo
Capo | Rezervace Lo Zingaro
|