Ubytování
Před naším příjezdem jsme dostali informaci, že jsou nějaké problémy s ubytováním - francouzský ubytovatel stačil námi rezervovaná místa obsadit vícekrát. Do doby našeho příjezdu se tento problém vyřešil - nevíme však co jsme měli původně dostat. Většina účastníků byla ubytována v centrální budově v různých rezidencích, někteří byli ubytováni v samotných rezidencích mimo centrál.
Naše rodina plus australský student Andrew jsme byli ubytováni v cenrální budově v rezidenci Val Gardena II, která se nacházela ve spodní, krajní části. Bylo to sice mimo centrum dění, ale na druhé straně 100 m nad stanicí lanovky, takže jsme nemuseli udělat krok pěšky.
Úroveň jednotlivých apartmánů byla podle vyjádření účastníků různá, ale nikdo si, zejména po týdnu pobytu příliš nestěžoval. Tentokrát nám nejvíce chyběl balkón, ale ten měl stejně málokdo.

Srovnání
S ohledem na dosavadní zkušenosti mohu srovnávat s pobyty v Risoulu (1998) a ve Falcade (Dolomity 1999).

V Risoulu, který leží asi 30 km od Puy Saint Vincent, jsme byly v úplně stejnou dobu, pouze o dva dny více. V Risoulu podle číselných údajů bylo méně sněhu (90 cm ve 2700 m), ale vzhledem k tomu, že v předešlých dnech byly podstatně nižší teploty, byla pokrývka nad 1800 m souvislá. Všechny sjezdovky byly denně upravovány a kvalita se měnila jen díky opotřebování od lyžování. Náročnost sjezdovek v areálech Risoul - Vars je také vyšší, ale je zde nezbytná nutnost složitě a dlouho cestovat mezi jednotlivými areály. Jestliže má Risoul lepší lyžařské podmínky, má Puy Saint Vincent nepochybně atraktivnější výhledy na okolní hory.

V Dolomitech Tre Valli) jsme byli koncem ledna  1999 a ubytování leželo ve výšce skoro 2000 m. V uvedenou dobu však bylo poměrně málo sněhu a velmi nízké teploty. Některé sjezdovky a vleky byly pro nízkou pokrývku mimo provoz a často byl přerušován provoz pro silný vítr. Náročnost sjezdovek je srovnatelná s Puy Saint Vincent, úroveň údržby však byla opět lepší. I zde bylo nutno absolvovat "sjezdařskou turistiku" mezi jednotlivými areály, komplikovanou občasnými uzavírkami sjezdovek a vleků. Okolí je sice srovnatelné s Puy Saint Vincent, ale těžko srovnávat, Dolomity jsou Dolomity.

Sjezdovky a vleky
V katalogu INTERTRANSU je uvedena poznámka, že plánek sjezdovek je nepřesný a že místy neodpovídá skutečnosti. Tato informace byla na místě, zejména v závěru sezóny. Sjezdovky v nižší partii areálu (mezi 1600 a 2000 m, které vedou převážně lesem, jsou dobře značené a odpovídají plánku. Větší zmatek je v hormí partii, zejména na úpatí La Pendine ve výšce 2200 - 2700 m. V této partii byla v dané době udržována pouze jedna sjezdovka a ostatní byly ponechány působení přírody a odvážných lyžařů, kteří se nebály prudkých boulovaných svahů. Podle mapky zde měly vézt regulérní sjezdovky, ale ve skutečnosti nebyly téměř označené. Možnosti lyžování ve volném terénu byly v této době už problematické - na svazích ležela sice dostatečná pokrývka, ale většinou pokrytá rozbrázděnou krustou.
Doporučit v této době konkrétní sjezdovky je problematické - La Pendine (z 2700 m) měla zajímavé partie, ale prudká část byla odpoledne plná návějí měkkého sněhu a bezradných méně zdatných lyžařů, spodní část je už dost nudná. Krátká, ale celý den kvalitní je sjezdovka Bartavelles. Dlouhá a dopoledne ještě kvalitní je sjezdovka Draile, zajímavé bylo využívání její části kolem vleku La Draile. Velice zajímavá je sjezdovka Bois des Coqs uplně v pravé části areálu. Bohužel se mi ji podařilo sjet jen jednou - byly tam už vydřené partie a pro další dny ji úplně zavřeli.
Úroveň údržby tratí odpovídala dané době a horšícím se sněhovým podmínkám. S ohledem na nízkou frekvenci lyžařů byly udržovány jen hlavní sjezdovky, které kapacině bohatě stačily. Černé nebyly celou sezónu otevřeny vůbec.
Ze 16 lanovek a vleků bylo v provozu celou dobu 15. Větší fronty se tvořily jen v omezenou dobu u některých nástupních lanovek, a to maximálně do 10 minut, většinou však nebylo třeba nikde dlouho čekat.